21. a 22. května 2011

Na Oybin nás původně zavlekl David Kachlík během kozákovských čarodějnic; shodou několika okolností se ovšem Hanka nakonec nedostala nahoru na hrad a mně se celé ruiny líbily natolik, že jsem ji tam pro jistotu o tři týdny později, cestou na villanelské grilování u Ivet ve Frýdlantu, zatáhl ještě jednou. První část fotek je tedy z hradu, druhá z přípravy na vystoupení Villanelly během frýdlantských slavností o den později...


Oybin

Zbytky hradu stojí na pískovcové stolové hoře nad stejnojmenným lázeňským městečkem jihozápadně od Žitavy. Jeho vznik spadá do 13. století, kdy sloužil k ochraně zemské stezky z Čech do Lužice, nicméně skála samotná byla patrně osídlena již dávno předtím; nejstarší archeologické nálezy jsou datovány do 11. století před naším letopočtem. Název byl původně slovanský a zněl Moibin, neboli místo Mojbovo, a do současného tvaru se proměnil až s příchodem německého osídlení.

Podle nejstarších záznamů byl zakladatelem hradu pan Chvala z Lipé, který prý místo objevil při lovu medvědů roku 1256. V první fázi vzniklo opevnění severní strany vrchu s dřevěnou či hrázděnou věží a předsunuté opevnění na jihozápadě; později byl na kopci postaven tzv. Leipaburg neboli Lipský hrad, který je v současnosti nejstarší dochovanou stavbou celého komplexu. Mezi roky 1311-1319 byl hrad rozšířen Jindřichem z Lipé, v následujících letech pak připadl i s celým Žitavskem jako zástava slezskému vévodovi Jindřichu Javorskému, po jehož smrti roku 1346 přešlo vlastnictví hradu na českého krále Karla IV.

Za Karla se začalo s přestavbou hradu; v roce 1364 byl vybudován císařský palác a o pět let později vznikl vedle hradu i klášter Celestýnů s kostelem Svatého Ducha, Panny Marie, sv. Václava a sv. Celestýna, nesoucím charakteristické znaky pražské huti Petra Parléře.

V roce 1420, při volbě nového českého krále, se hornolužická města postavila za Zikmunda Lucemburského, což mělo za následek několik husitských tažení do Lužice, při nichž byla zpustošena Žitava a okolí. Hrad s klášterem zůstal díky bezpečné poloze stranou bojů: první husitský útok přišel až v roce 1429, ovšem nebyl úspěšný. Během husitských válek byly na hradě uchovávány mimo jiné i tři schránky s relikviemi, které se na začátku husitských bouří podařilo zachránit z pražské katedrály.

Koncem patnáctého století začala nová přestavba komplexu a trvala až do roku 1520, ovšem v té době už klášter ztrácel osazenstvo, neboť díky reformaci přestali přicházet noví řeholníci a v roce 1555, po smrti posledního celestýnského převora, zbyl v klášteře už jen jediný mnich. Krátkou dobu se o Oybin zajímali Jezuité, ale díky sporům s městem Žitavou, která dostala stavbu do zástavy, odešli roku 1562 z Oybina i oni.

Město Žitava nakonec hrad, klášter i přilehlé pozemky v roce 1574 koupilo, ale nijak ho nevyužívalo. Během bouře 24. března 1577 zapálil hrad blesk, celý areál téměř do základů vyhořel a od té doby zříceniny pomalu chátraly. O sto let pozdeji, 14. května 1681, se z masivu utrhl kus skály i s jednou z hradních věží; další škody vznikly později při těžbě kamene ve spodní části hradu.

Ruiny zarůstaly bez povšimnutí až do nástupu období romantismu, kdy se znovu dostaly do povědomí veřejnosti zásluhou malířů Caspara Davida Friedricha a Carla Gustava Carusa. V roce 1829 byly znovu zpřístupněny turistům a v roce 1883 zde pan Alfred Moskau otevřel muzeum. Od roku 1890 pak mohli návštěvníci dojíždět do Oybina úzkorozchodnou železnicí ze Žitavy. Přesto se nepodařilo úplně zastavit další hroucení zdí a stav hradu se zhoršoval až do roku 1990, kdy kvůli kritickému stavu stavby hrozilo uzavření celého komplexu. Tehdy byly započaty rozsáhlé opravy, které trvaly několik let. Během nich byl zrestaurován kostel, zdivo císařského paláce a nově upraveno muzeum. Údajně byly opraveny i hradní věže, čímž je patrně myšlena věž po pravé straně vstupu do kostela; jiné podobné stavby jsem si totiž na hradě nevšiml...

K poslední fotografii - při oybínské výpravě z Kozákova prohlašovala jedna z účastnic, že německy umí jen tři věty:

  • Ne, nepotřebuji žádnou motorovou pilu!
  • Máte nějaké fialové vánoční ozdoby?
  • Já toho medvěda nepřejela.

Náhrobek tří medvědů na oybínském hradním hřbitově jsme tehdy přehlédli, ale když jsme na něj narazili o tři týdny později, okamžitě nám v mysli vyskočila poslední z frázové trojice. Takže zdravíme Mališu... :-)

No a teď ta Villanella, jak ji diváci neznají: